kolikrát vy, chlapi, napíšete ženské "nic k tobě necítím", když to tak máte? třeba 3x? aby to byla větší pravda? nebo abyste jí víc ublížili?
už mě to trhá moc... jsem čím dál hubenější, moc se snažím jíst, ale mně to prostě nejde... já se najím až se mi uleví, což nevím kdy bude... z tohohle venku nebudu nikdy...
jsem si myslela, že jsem bojovník, ale zřejmě jsem krátká na nechutenství...
poslední dny jen sedím, brečím, nejím a nestačím se divit, co se děje...
nechápu nic, propadám se někam do zoufalství...
ten způsob komunikace, odhození mě, jak hadru a navíc zasyfleného...
noc předtím mě ve spánku ještě hladí a objímá...
pak přijde hrůza...
chování, jaké si nezasloužím už jen proto, jak moc jsem k němu byla hodná celé měsíce a pomáhala mu...
už jen z toho titulu by měl mlčet a pokud mu na mě něco nesedí, sdělit mi to s citem...
já přijímám všechno co on je, co obsahuje, klady a zápory, vše to objímám, já ho miluji...
on se zachoval tak, že já nevidím na klávesnici, když to tu píšu, samé slzy a hrůza...
a dal si storíčko na ig s lidma... a tvrdí, jak storička nenávidí a není stavěný na figurování na sítích... semnou si nikdy nic nikam nedal a dát nechtěl, je to jen instagram, není to pro mě životně důležité, ale on vypadal u toho "rozchodu", jakoby pro něj bylo... a teď tohle...
začínám mít hlavně pocit, že mi unikly některé jeho stránky...
začínám mít pocit, jakoby měl radost z toho že ho miluju a že mi ubližuje..
jakoby byl opravdu zcela bez citu ke mně...
jakoby nebyl normální...
já ho miluju, budu se z toho dostávat hodně dlouho... já totiž takhle "v lásce" nikdy s nikým neskončila... všechno dosáhlo konce přirozeně, tohle vyrval na samém počátku pučení prvních kvítků... na začátku jara, kdy ještě chvíli předtím mi říkal miláčku a plánoval si v excelu, kdy máme společné volno, až bude venku krásně...
asi to neunesu...
... zapisuji si zde fakt, že dnes v noci jsem zjistila, kam všude se dá nalízat dětská tetovačka.. a co se u toho dá dělat...
teď mě čeká druhé kolo s názvem "jak dlouho vydrží dětská tetovačka na ženském těle?" :-)
On mě opravdu vzal to práce na tu akci... nezrušil to...
Vzal mě tam, představil (jako kamarádku, byl fakt sladký), byli jsme tam, byla jsem moc šťastná... pak jsme byli u něj... a s malou pauzou až do dneška... u něj.
Je na mě hodný, pořád se tak hezky usmívá, mazlí mě jak potřebuju, milujeme se někdy i 3x za den a líbí se mi to čím dál víc.
Taky ho miluju čím dál víc... 💗💗💗💗
Pokud to vydrží a bude se to takhle vyvíjet dál, tak se opravdu už nikdy v životě nestane, že bych pomyslela na jiného muže... já v sobě cítím tolik lásky, co ještě nikdy, neumím to prakticky ovládat... a mně to vždycky nějak šlo, ale tady jsem mimo kontrolu. Ale díky tomu, že to nedokážu kontrolovat mám právě ten pocit, že je to tak, jak to má být... je to to ONO.
Děsí mě, že má vše ve svých rukou on, já už jsem oddána... já už s ním zůstanu navždy...
Ale někdy mě děsí...
Každopádně, musím myslet pozitivně. Vzal mě tam. A nebyl nervní, bylo to tak super. Hezky na mě sahal, cestou zpět v autě byl tak hodný, doma taky... v noci jsme se objímali, jeden i druhý den.. hladil mě...
Myslím, že do mě musí taky být zamilovaný... otázka je, jestli to zvládne...
Ale já pro nás udělám všechno, jsem prakticky nezničitelná v této věci... bojuju... pomůžu mu... jen mě nesmí zase odehnat.
Zničil by tím nás a mě definitivně už...
Jdu se radovat z toho jaké to bylo a nestresovat se z toho, že brzy dorazí rudá armáda a zas budu mít stavy... to vždy stojí za to...
... je moje motto.. stále se snažím vymyslet jakýkoliv způsob, jak nám usnadnit být spolu... přes týden to nejde, tak prostě nebudu zůstávat na noc, navrhnu mu to..
někdy mě vyčerpává, jak dávám ze sebe, co můžu a stojí mě to tolik úsilí a z něj nedostanu někdy ani drobek, je mu skoro zatěžko mě i objímat... jako je to lepší, než bylo, ale stále.. nicméně vývoj zaznamenávám...
není co psát ani.. v úterý bylo nějak zataženo a tvrdil, že ke mně necítí potřebu mít mě u sebe a sahat na mě, ale pak to vše zrušil, odvolal a mazlil mě teď celou noc... strávili jsme spolu strašně pěkné chvíle.. miluji ho... věřím mu..
..je úžasný, cítím se s ním nepopsatelně, voní jako láska, má nádherný hlas, nádherný tělo, nádherný mozek... mysl.. když mi říkal "děkuju, že sis vybrala mě..." tak mnou procházelo takové teplo, které jsem snad ještě nezažila...
z toho se nikdy nevymotám, v tomhle zůstanu... jen potřebujeme trochu vylepšit komunikaci... psaní, mimo osobní setkání, je pro mě velká neznámá.. jako by na druhé straně byl někdo jiný... ale to chceš čas, komunikaci... souvisí to vše s tím, jak se přede mnou pořád schovával... stahoval.. snad už to neudělá... snad nám věří...
já miluju... a chci si to užít...
toliko alespoň dnes... zítra bude za vše jinak, jak ho znám...
