podstatná jména, slovesa... neschopnost

1 Arťom - jednotka inteligence odpovídající výši IQ 160 a více, based on my friend… my máme u nás v rodině celkově rádi používání jmen a příjmení výhradně mých známých a také mých známostí k vyjadřování podstatných jmen a sloves… zejména pak jména vlastností (teď je doma aktuální zmrdství, neschopnost a zbabělost) a pak se právě odvíjí slovesa, když je někdo zbabělý nebo neschopný, řekneš mu „ne(jméno)uj!“, rodinný příslušník se zamyslí, otřepe, odplivne si, zastydí se a přestane být zbabělý a neschopný zmrd :-) a za to jednou těm neschopným a zbabělým zmrdům pošleme děkovačku, protože nám vychovají celou generaci 🙂

chybíš mi...

Na malý posteli, ukojen koitem,

Po nočním veselí ještě pořád vidím dvojitě,

Ale v tvým ranním útěku střízlivím bolestně.

V posledním doteku zůstal jsem uvězněn.

Ospalý šašek, já, dítě na věčnost.

Z nákupních tašek tahalas' upřímnost

A zbylý city, ukrytý po kapsách.

Jsem já a jsi ty, a oba máme strach

Z toho, že co je, ve skutečnosti není

A že bez boje se láska necení.

Že jsme jen dvě nádoby bez dna

A že se má duše s tvou duší nezná.

Chybíš mi, chybíš mi,

čemu se divíš?

Chybíš mi, chybíš mi,

Už zase mizíš.

Příliš krásná na to,

Aby znala opravdový milování.

Příliš krásná na to,

Aby uschla na mých vlhkých dlaních.

Příliš krásná na to,

Aby znala opravdový milování.

Příliš krásná na to,

Aby uschla na mých vlhkých dlaních.

Poprvé společně, poslední dobou,

Mlčíme zbytečně, když je to v obou

Tak silný, jak říkáš,

Tak silný, jak si přeju,

Když se k ránu oblíkáš

A já se tomu směju,

Ale mám toho dost,

Všech svých sebeklamů,

Vstanu dřív, jako host se do tvý hlavy nedostanu.

Osude vylez a pojď se se mnou rvát.

Tisíckrát musíš vstát,

Než pochopíš,

Mám tě ve všech svých písních,

V modlitbách před spaním,

Pojď se mnou projít opilá svítáním,

Slibme si to, co si neslibují jiní,

Poprvé v životě k člověku přímí.

Chybíš mi, chybíš mi,

čemu se divíš?

Chybíš mi, chybíš mi,

Už zase mizíš.

Příliš krásná na to,

Aby znala opravdový milování.

Příliš krásná na to,

Aby uschla na mých vlhkých dlaních.

Příliš krásná na to,

Aby znala opravdový milování.

Příliš krásná na to,

Aby uschla na mých vlhkých dlaních.

Zase se sejdem skrytí v opilosti kyslých vín,

Bezmocní z toho, jak nevíme, co s tím.

Spleteni projdem půlnočním městem,

Zmateným duším se nabídnem s gestem

života znalých, ale v skutečnosti malých lží.

Našla jsi místo mezi duší a srdcem

A já slepě s bílou holí,

Nesmělý k čemukoli

Dotýkám se tě

Společně s tmou,

Když usínáš pode mnou.

Příliš krásná na to,

Aby znala opravdový milování.

Příliš krásná na to,

Aby uschla na mých vlhkých dlaních.

Příliš krásná na to,

Aby znala opravdový milování.

Příliš krásná na to,

Aby uschla na mých vlhkých dlaních.

láska není...

Láska není

Je to jen vymyšlené slovo

To aby bylo víc

Citu v básních

Klidně si miluj

Ještě si miluj, máš-li koho

Ale pak za sebou zhasni

Jsou i skutečné problémy

Vášnivě miluj

Vybarvi vesmír pro nikoho

Stejně se nakonec vzbudíš

Rozbitý na Zemi

Víš, láska je mříž a tíha

Když se na slova stříhá

Když se v řetězech hlídá

Vůně původně tak živá

Jizva, která zpívá

Pes, co v boudě se skrývá

Co se to dělo?

Láska je krutá, láska tě mučí,

láska mě, nahou, nenávisti učí.

Vrhla mě na mráz, na prázdnou planinu,

čekám na milost, na poslední hodinu.

však cítím se duševně věrnou.

Trápím se pro sebe, trápím se pro něj,

přemýšlím, co dělá, nehoří oheň.

Mráz ho již zabil, zbyla jen bolest,

nevěřím ničemu, chce se mi spát.

Zbyla jen nenávist, ve zdech zlý šelest,

brečím a cítím, že neumím vstát.

Ležím tu skrčená, sama a svlečená,

jsem jenom hadr na nejhorší špínu.

Proč jsem se dostala na pokraj šílenství?

Za hranu bolesti, smutku a splínu.

Není nic jako dřív, když jsi mě líbával,

když jsi mi sliboval a já ti věřila.

Když jsme se hladili, spolu se těšili,

když jsem ti všechny své obavy svěřila.

Ty jsi mě umučil, zbylo jen tělo.....

Však co je mi do těla, když duše umírá?

Co je mi po jiných, co se to dělo??