bomby..

 11.11. po večeři bomby jak blázen... výbuch...

ve čtvrtek to samý... je to hezké, je to silné, je to zpátky... ale už mám v sobě takový otazník... strach z toho, kdy bude zas nějaký problém.. zkušenost.. oheň pálí...

CO SE STALO...

...říkal, že je do mě zamilovaný... že spolu nějak... budem... nespěchala bych.. jsem trpělivá. Teď tady brečím jak blázen. Myslela jsem, že tu Jamajku, jak se tam objevil s V., že to nepřežiju.. šťastná rodinka, udělal to určitě proto, aby se ukázal S. a V. k tomu použil, on je takový, já ho znám víc, než si myslí...

Ale mě tam nečekal... dívala jsem se mu do těch jeho očí... a nedokázala jsem číst... 

Teď mám pocit, že nemůžu dýchat... nechápu, co se stalo, co se pokazilo... dva týdny zpátky ještě mi šeptal do ouška a fotili jsme si zamilovaný fotky...

Teď tady byl s ní... 

proč... se... mi... to... děje?

chyba ale nebude na mém přijímači... to je spíš asi někdo trochu zpovykaný synek... a já jsem pravý opak..

proboha proč...

 asi si vybrečím oči... do včerejška to bylo všechno nádherné, úžasné... vyvíjelo se to krásně.. a pak.. prostě.. stačilo pár okamžiků na mém koncertě a on je jako cizí... 

teď mi řekl, že na to nemá a že prostě.. semnou být nemůže...

já jsem úplně zničená, brečím, jako bych přišla o rodinu... jsem úplně vyřízená... chci ho jen obejmout.. chci ho... u sebe :-(

on říká, že na to nemá, že nikdy mít nebude... že jsem moc... že naboural... 

já jsem úplně zničená a nechápu proč... vyříkali jsme si to... vypadal tak hezky a zamilovaně a najednou tohle... ani mi nedovolil to večer vysvětlit... 

pořád mluvil jen o tom klukovi, co jsem si s ním povídala... žárlí...

netuším, co mám dělat, jsem ztracená a zmatená... 

------

Maruš, to bude dobrý hele ... zvládla jsi toho už tolik...

víkend.. zoo... úžasný chlap...

... prožili jsme naprosto dokonalý víkend... už celý týden byl krásný, plný plánů, psaní, vyznání, toužení...

a víkend byl vyvrcholením... první noc jsme byli spolu, s jeho dcerkou, šla spát, my jsme pak šíleně šukali skoro celou noc... ráno vyzvedli i mou dcerku, jeli všichni do zoo, tam byli polomrtví, ale šťastní, šeptal mi do ucha "ani nevíš, jak moc se musím ovládat, abych se tě pořád nedotýkal..." - jedna z nejlepších věcí, co mi kdy řekl...

pak jsme byli doma, spali a na druhý den, bylo 2x hřiště, vařil obídek.. bylo to strašně fajn.. večer jsem šla ještě k němu zase jsme se pomilovali.. a slíbil, že přijde na mé vystoupení v úterý :-)

já ho miluju... těším se na něj... jsem z něj.. prostě v nebi... 

💓💓💓💓

Kralupy, Lidice, Praha...

Jsem tady... a myslím jen na něj. 

Fucked up.... since 4.8., věděla jsem, že přijde zlomený srdíčko. 

jde na koncert a určitě s V. nejsem totiž blbá...

pak se spolu vyspí a já se pobliju... good life

manželství je jako v troskách...

J. není ten, pro koho nebo kvůli komu to ukončuji, ale je katalyzátor, je to prostě někdo, kdo mi připomněl, co v životě ještě chci...

jestli to bude s ním? možná někdy v budoucnu, možná si někdy vzájemně naplníme představy, ale teď bychom měli oba nechat svá srdce a mozky pěkně blít a blít... a postavit se na nohy...

Je mi líto L., STRAŠNĚ... ale jsem zničená z potratu, psychicky úplně dojebaná... nemohu nikoho podržet v tomto stavu... já už fakt zažila všechno...

CHCI UŽ JEN BÝT KONEČNĚ ŠŤASTNÁ... jak?

včera...

 ... včera v noci mi došlo, že přichází zlomené srdce... že dříve nebo později.. je to vlastně takové Schrödingerovo srdce... zlomené už prakticky je, teď už jen čekám, kdy to křupne, ale vyhnout se tomu nemohu...

ANO?

 Nakonec to asi bude prostě nejlepší takhle...

L. se snaží, pomáhá... těžko by člověk asi hledal muže s podobným zájmem o rodinu... chce, snaží se. Já to vím.

Já vím... 

Taky vím, že chci prožít ještě něco krásného, že jsem si vlastně celý život přála "jen" to, aby mě muž hluboce miloval a já jeho... z toho pak vyplývá vše ostatní (skvělý sex, vzájemná pomoc, podpora, chtění plánovat budoucnost spolu, krásně společně trávený čas,...). 

Prožít s někým tohle, užívat si s ním život a pak mít společné dítě jako ztělesnění té lásky a touhy. Vytvořit spolu z lásky človíčka, který je napůl má láska a napůl já... nikdy jsem to v životě nazažila...

A asi se toho budu muset vzdát.

L. jsem opravdu moc milovala... po všem co napáchal se teď snaží a já prostě říkám asi "ANO, jsme dospělí... láska se nekoná, buďme tedy rozumní, dělejme rodinu, bezpečí, zázemí atd. dítěti, co už doma máme..."

Nikdy nedokážu odpustit mu to, že mi tu lásku vzal. Já jsem opravdu "naprogramována" k tomu milovat prakticky navždy a přes všechny "útrapy". Ale pokud jsou ty útrapy dlouhodobě páchány tím druhým na mně, pak už zůstane jen "mám tě ráda", ale láska s úctou zmizí...

Mohu stokrát ocenit zázemí, jisté bezpečí, přátelství a zábavu, kterou máme, je nám vlastně fajn...

ALE... jak můžeš být dlouhodobě s někým, s kým nespíš?... sex je ve vztahu to, co ukáže vždy, jak na tom ten vztah je a jakou má šanci... sex musí fungovat... v mém případě bych řekla, že sex musí alespoň být přítomen...

Mám misky vah... vážím stále. Je to rozum a cit...

Obávám se, že když dám na rozum, stejně se někde objeví časem láska a spálí všechno, na co si tu s L. hrajeme... když si nejsem jistá tím, co dělám.

Obávám se, že když dám na cit... zůstanu sama i bez zázemí a ublížím dceři...

Třetí možnost není... čas utíká...

U mě vítězí vždy láska... ale nějak ji nemám...