Nakonec to asi bude prostě nejlepší takhle...
L. se snaží, pomáhá... těžko by člověk asi hledal muže s podobným zájmem o rodinu... chce, snaží se. Já to vím.
Já vím...
Taky vím, že chci prožít ještě něco krásného, že jsem si vlastně celý život přála "jen" to, aby mě muž hluboce miloval a já jeho... z toho pak vyplývá vše ostatní (skvělý sex, vzájemná pomoc, podpora, chtění plánovat budoucnost spolu, krásně společně trávený čas,...).
Prožít s někým tohle, užívat si s ním život a pak mít společné dítě jako ztělesnění té lásky a touhy. Vytvořit spolu z lásky človíčka, který je napůl má láska a napůl já... nikdy jsem to v životě nazažila...
A asi se toho budu muset vzdát.
L. jsem opravdu moc milovala... po všem co napáchal se teď snaží a já prostě říkám asi "ANO, jsme dospělí... láska se nekoná, buďme tedy rozumní, dělejme rodinu, bezpečí, zázemí atd. dítěti, co už doma máme..."
Nikdy nedokážu odpustit mu to, že mi tu lásku vzal. Já jsem opravdu "naprogramována" k tomu milovat prakticky navždy a přes všechny "útrapy". Ale pokud jsou ty útrapy dlouhodobě páchány tím druhým na mně, pak už zůstane jen "mám tě ráda", ale láska s úctou zmizí...
Mohu stokrát ocenit zázemí, jisté bezpečí, přátelství a zábavu, kterou máme, je nám vlastně fajn...
ALE... jak můžeš být dlouhodobě s někým, s kým nespíš?... sex je ve vztahu to, co ukáže vždy, jak na tom ten vztah je a jakou má šanci... sex musí fungovat... v mém případě bych řekla, že sex musí alespoň být přítomen...
Mám misky vah... vážím stále. Je to rozum a cit...
Obávám se, že když dám na rozum, stejně se někde objeví časem láska a spálí všechno, na co si tu s L. hrajeme... když si nejsem jistá tím, co dělám.
Obávám se, že když dám na cit... zůstanu sama i bez zázemí a ublížím dceři...
Třetí možnost není... čas utíká...
Žádné komentáře:
Okomentovat