Prvních několik hodin po probuzení z narkózy bylo jak prožívat smrt stále dokola.
Pobodána na 6 místech... vykuchána... zašita (ty svorky vypadají, jakoby mě někdo zcvakl koníkem...) jsem ležela na lůžku a nemohla se pohnout ani o centimetr, protože přišla tak strašná bolest, že jsem se počů... asi 6x za sebou... okusila jsem tak, jaké to bude v domově pro seniory.
Doufám, že si jednou najdu manžela, se kterým v určitém věku po dohodě spácháme rozšířenou sebevraždu, fakt...
Jak mi říká můj kamarád: Marie, ty vypadáš jak květinka, ale ty jsi fyzicky i psychicky tak pevná. Tebe chci za mámu nebo za oporu. (hezké, jen bych ráda našla někoho, s kým tohle bude reciproční, ta opora..)
Přežiju všechno. Zasypte mě vavřínem...
Žádné komentáře:
Okomentovat