Jít nebo nejít?
Prožít nebo neprožít to?
Dokážu mít sex bez citu?
Navíc s ním? S J.?
Jirka říká, že to je zkouška mého vztahu s L., že přijde teď, před svatbou, aby mě zachránil před špatným rozhodnutím...
Asi když tě někdo občas profackuje a nadává ti do kurev apod., tak by ses do vdavek moc hrnout nemusela...vlastně nevím, co to dělám a v čem to tkví...
Byli jsme na pivu... hodně mlčeli spíš. Viděla jsem, že by ho nikdy nezajímala moje dcera. (ano, vím, že je nesmysl na nějaké jedné schůzce hned člověka dosazovat všude, ale on vlastně není... ne, není... já prostě vidím vždy všechny varianty...) L. moje dcera zajímá, jeho by nezajímala... pravděpodobně by mě vlastně takhle ani nechtěl. Ale já potřebuju nějakou stabilitu... rodinu. Vím, že L. není zrovna to pravé, ale mám ho ráda a on má rád mou dceru... ale nespíme spolu...
Proto uvažuji nad tím sexem...
Ale já to s J. asi nedokážu, obávám se, že by stačilo to párkrát spolu dělat a mně by se otevřela komnata šílených citů, které nikdy nezmizely a nezmizí a jsou prostě jen zamčeny... a navždy zůstanou. Je to hrozně nebezpečné je odemykat. Je to Pandořina skříňka. Je to trauma, je to mor. Je to pro mě nebezpečné, ten člověk ve mně jediný na světe vzbuzuje city, které prostě nemám pod kontrolou. Kdyby mě chtěl a měli bychom to spolu stejně, pravděpodobně bych prožívala ráj na zemi. Ale mám velký strach z toho, že mi to nebude chtít dát a nebude to chtít prožít... vidím mu očima dovnitř... možná ne do úplné hloubky, ale vidím na vrstvu jeho sebekontroly... jeho sebekázeň je pravým opakem mé...
Musím to zazdít, dokud to jde, nic s ním nemít a vdát se... pokusit se zapracovat na sexu s manželem a nehledat do u někoho, koho jsem milovala v mládí jak blázen... vlastně u kohokoliv jiného by to bylo lepší, než zde...
Žádné komentáře:
Okomentovat