... je moje motto.. stále se snažím vymyslet jakýkoliv způsob, jak nám usnadnit být spolu... přes týden to nejde, tak prostě nebudu zůstávat na noc, navrhnu mu to..
někdy mě vyčerpává, jak dávám ze sebe, co můžu a stojí mě to tolik úsilí a z něj nedostanu někdy ani drobek, je mu skoro zatěžko mě i objímat... jako je to lepší, než bylo, ale stále.. nicméně vývoj zaznamenávám...
není co psát ani.. v úterý bylo nějak zataženo a tvrdil, že ke mně necítí potřebu mít mě u sebe a sahat na mě, ale pak to vše zrušil, odvolal a mazlil mě teď celou noc... strávili jsme spolu strašně pěkné chvíle.. miluji ho... věřím mu..
..je úžasný, cítím se s ním nepopsatelně, voní jako láska, má nádherný hlas, nádherný tělo, nádherný mozek... mysl.. když mi říkal "děkuju, že sis vybrala mě..." tak mnou procházelo takové teplo, které jsem snad ještě nezažila...
z toho se nikdy nevymotám, v tomhle zůstanu... jen potřebujeme trochu vylepšit komunikaci... psaní, mimo osobní setkání, je pro mě velká neznámá.. jako by na druhé straně byl někdo jiný... ale to chceš čas, komunikaci... souvisí to vše s tím, jak se přede mnou pořád schovával... stahoval.. snad už to neudělá... snad nám věří...
já miluju... a chci si to užít...
toliko alespoň dnes... zítra bude za vše jinak, jak ho znám...
